Od roku 1990 prodáváme jízdní kola a poskytujeme kvalifikovaný servis

Cyklistický klub Veus

Když Jakub Thonet přivezl v roce 1867 z Paříže první velociped na Moravu, jistě netušil, že kolo se stane nedílnou součástí každodenního života. Od svého prvopočátku nabízelo dosud nevídanou možnost – pohybovat se po krajině vlastní silou a přitom ne pěšky. A když se objevil první cyklista, objevil se i druhý a samozřejmě rychle dospěli k rozhodnutí navzájem zkoušet síly. Tak se zrodila idea závodů a závodění. A skutečně, první závody na sebe nedaly dlouho čekat. Již 16. srpna 1869 se jel v Brně cyklistický závod, který byl vůbec prvním na území Rakouska-Uherska.

K založení Prvního českého klubu velocipedistů na Moravě se sídlem ve Vyškově došlo na ustavující schůzi 2. listopadu 1883. Předsedou si zvolili lékárníka Jana Batku, u něhož schůzovali a uskladňovali kola. Začátkem roku 1885 se výbor rozhodl pořídit pro všechny členy klubový stejnokroj. U firmy Josefa Kohouta bylo objednáno deset řemenů s monogramy, deset párů šedých punčoch, čtyři čapky a tři košile. Přestože finanční situace klubu nebyla nijak zvlášť dobrá, rozhodl se výbor pro nákup nového bicyklu u firmy Řemenovský v Brně. Tento, zřejmě mazaný obchodník, však zaslal k nabídce rovnou kola dvě. Jedno o výšce 125 cm a druhé o výšce 137 cm. Srdce cyklistických fandů neodolala a výbor, i za cenu značného zadlužení, zakoupil posléze kola obě, a to za rovných 200 zlatých, při měsíčních splátkách po 20 zlatých.

V tu dobu již První český klub velocipedistů ve Vyškově nebyl na Moravě osamocen. Vznikaly kluby v Mikulově, ve Šternberku, Olomouci, Příboře, Kroměříži a v Prostějově. Existence více českých klubů byla samozřejmě dobrým důvodem jak ke kolegiálním návštěvám, tak k pořádání různých soutěží. V polovině dubna roku 1886 navštívili tři vyškovští jezdci Prostějov. Tamní tisk zachytil jejich misi takto: „Přijeli v plném kroji spolkovém na svých ocelových ořích po třetí hodině polední do Prostějova, kde zavítali do besedy. Občerstvivše se po cestě dosti namáhavé, prohlédli si na cvičišti bicykly velocipedistů našich, načež pobavivše se s přítomnými členy klubu zdejšího, vydali se po páté hodině opět na cestu k domovu svému.“

Vyvrcholením sezóny 1886 byl však výlet českých velocipedistů na Moravu. Tato na tehdejší dobu monstrózní jízda o délce 638 km byla uspořádána Českým klubem velocipedistů Smíchov. Zahájena byla 29. července a během osmi dnů jezdci projeli Prahou, Kolínem, Jihlavou, Brnem, Černou Horou, Vyškovem, Prostějovem, Kroměříží, Olomoucí, Moravskou Třebovou, Litomyšlí, Pardubicemi a Poděbrady zpět do Prahy. Jejím cílem byla jednak propagace nového sportu, ale také podpora národní věci a utužení česko-moravské jednoty a soudržnosti.

A tak se stali Češi – bicyklisté, kteří svou dovedností čest národa našeho daleko za hranicemi byli již proslavili, zároveň pionéry a utužovateli české a moravské solidarity, na kteréž blaho celé vlasti se zakládá. A protože to moravským krajům známo, vítaly je všude s onou láskou a srdečností, kteráž vylhána býti nedovede. Stejně srdečně byli dne 2. srpna uvítáni i ve Vyškově. Toto uvítání bylo asi velkolepé, neboť oproti programu vyjížděli jezdci následující den teprve v hlubokém odpoledni, což svým vyškovským přátelům dlouho nemohli zapomenout prostějovští, kteří deputaci čekali uvedený den ráno od 10 hodin a dočkali se teprve kolem sedmé večer. Místní občané tak poprvé mohli shlédnout muže, jejichž jména již v cyklistickém sportu cosi znamenala. Byli to zvláště Josef a Petr Kohoutovi, dr. Brauner, Jan Ševčík, Václav Kohout a další.

V roce 1890 byla v Kroměříži slavnými závody 5. července otevřena první cyklistická dráha na Moravě, za účasti více jak sta jezdců. S kroměřížskou dráhou byl nepřímo spojen i pokus o vytvoření cyklistické organizace na Moravě v roce 1892. V jednatelské knize vyškovského klubu se o tom píše: „Jelikož se klubům moravským náležité podpory od ústředního klubu pražského nedostávalo a kluby vždy jen dobré k placení byly, ustanovily se kluby bicyklistů moravských se spojiti v jeden samostatný klub pod jménem „Spojené kluby moravské“, jejichž úkolem má býti – Udržování závodní dráhy v Kroměříži a podporování rozkvětu klubů moravských.“

V polovině devadesátých let byla cyklistika v Čechách a na Moravě organizována do několika žup, podřízených České ústřední jednotě velocipedistů v Praze. Ovšem stížnosti na nedobrý vztah ústředí k menším jednotám trvaly nadále, jako např. v roce 1895, kdy Česká ústřední jednota požádala své členy – české a moravské kluby – o příspěvek na krytí nákladů spojených s její účastí na Národopisné výstavě českoslovanské v Praze. Vyškovský výbor tehdy po diskuzi povolil podporu 5 zlatých, ale s tím podotknutím, že venkovské kluby při svých podnicích jsou od ní úplně opuštěny a ignorovány, ale když ona je potřebuje, že je vynajde.

Po I. světové válce se ve vyškovském klubu vytvořil kádr dobrých závodníků – Ferdinand Růžička, Josef Šmela, Miroslav Gazda, Mořic Moučka aj. V roce 1922 se poprvé uskutečnil silniční závod Vyškov-Prostějov-Olomouc-Litovel /64 km/, v němž získal prvenství vyškovský Gazda. V Prostějově zvítězila tehdy vyškovská dvojice Růžička – Švancara v jízdě amerických dvojic.

Rok 1925 byl pro vyškovský klub rokem historickým. Otevírala se cyklistická klopená dráha o délce 360 m. Vyškov se stal od té doby oblíbeným dostaveníčkem mnoha cyklistických klubů a závody se těšily u obecenstva stále větší oblibě. Začínaly nejčastěji jízdou zahajovací na 20 kol, pak následovala jízda nováčků, jízdy vylučovací, jízdy o přebor klubu nebo župy, jízda žen, jízda starších pánů, jízda amerických dvojic a později i jízda za motorovými vodiči. Návštěvnost bývala 3 500 diváků.

V roce 1925 se stal první vyškovský závodník mistrem Moravy na silničním závodu 100 km Brno-Znojmo-Brno, a to Ferdinand Růžička. Od roku 1926 závodily pravidelně i ženy, z vyškovských Zdena Bergmanová, Marie Chobolová, Marie Kudličková a Emilie Štěrbová. K mužům přibyli: Hubálek, Vrtílek, Sedláček, Pazala, Skopal, Kupčík, Vodička, Hrda, Skácel Ferdinand a Oldřich.

Bohatá spolupráce se rozvíjela mezi Vyškovem a Brnem. Závody se konaly střídavě ve Vyškově a na Bauerově rampě v Brně.

V roce 1927 začal úspěšnou kariéru Jakub Procházka, od roku 1928 po čtyři roky mistr Moravy za motorovými vodiči. V roce 1927 se stal Ferdinand Růžička podruhé mistrem Moravy na trati Opava-Olomouc-Prostějov-Vyškov-Brno-Znojmo /190 km/.

Ferdinand Skácel získal v roce 1931 v Brně titul mistra Moravy na 110 km a o rok později se stal v Prostějově mistrem ČSR v jízdě na 150 km.

Koncem třicátých let přicházejí nadějní závodníci Zukal, Doupovec, Krejčí, Pliska, Kupčík a Vágner.

Konec války znamená pro vyškovský klub řadu tragedií. V roce 1944 odstřelují Němci klopené zatáčky cyklistické dráhy, z důvodu armádních atletických závodů.

Při osvobození Vyškova byli sovětskou armádou zastřeleni Ferdinand Růžička a jeho syn Oldřich. Osudem se jim stalo právě cyklistické oblečení – kalhoty pod kolena a podkolenky. Rusové nechtěli uvěřit, že nejsou Němci. Obětí fronty se stal také Ferdinad Skácel.

Koncem čtyřicátých a začátkem padesátých let patří mezi nejlepší závodníky Vágner, Rozmanit, Smetana a Miloš Skácel. Následující roky se daří udržet cyklistiku ve Vyškově jen stěží. Přesto závodí Procházka, Dvořák později se přidají Bartoš, Kadlec, Skřejpek. V sedmdesátých letech nastupují bratři Usnulovi. V polovině osmdesátých let přicházejí Kojzar, Meisner, Mazel a Kalenda.

Klíčovým momentem pro obnovení a rozšíření klubového života byl listopad 1989. Založením firmy VEUS a v roce 1991 i cyklistického klubu VEUS se podařilo navázat na slavnou tradici cyklistiky ve Vyškově. V letech 1990 a 91 se stal Břetislav Usnul mistrem Československa za motorovými vodiči a o dva roky později taktéž jeho bratr Ludvík. Za poměrně krátké období získali závodníci klubu VEUS 78 medailí z mistrovství republiky, z toho 52 zlatých. Významným mezníkem v činnosti klubu bylo navázání spolupráce s firmou ROSTEX Vyškov a později s firmou QUANTUM a.s., které se staly generálními sponzory vyškovské cyklistiky.

V roce 1994 přišla do klubu vyškovská rodačka Lada Kozlíková, která se během několika let zařadila mezi nejlepší cyklistky naší planety. Jako první česká žena startovala na olympijských hrách v Sydney v roce 2000, kde obsadila 10.místo ve stíhacím závodě. V témže roce ještě získala titul mistryně Evropy v silniční časovce v Polsku. V roce 2001 pak slavně zvítězila na mistrovství Evropy v Brně ve stíhacím i bodovacím závodě. Hned v následujícím roce 2002 pak vybojovala v dánské Kodani nejcennější cyklistickou trofej-duhový trikot mistryně světa v hladkém závodě scratch, když ještě předtím stačila vybojovat stříbrnou medaili v bodovacím závodě. Na olympijských hrách v Aténách v roce 2004 vybojovala 5. místo v silniční časovce, když spolu s ní se olympiády zúčastnily ještě další členky VEUS klubu – Lenka Valová a Martina Růžičková.

Jestliže v listopadu 1883 to byla hrstka nadšenců, která propadla kouzlu cyklistického sportu, tak v současnosti jde o naprosto totožnou srdeční záležitost jejich pokračovatelů. Ať už cyklistika ve Vyškově byla a je pouze pro potřeby jezdců, kteří na svých strojích brázdí okolní krajinu, nebo sdružuje profesionály směřující k nejvyšším metám, vždycky jí zůstane jeden primát: Byla prvním organizovaným průkopníkem nového sportu a nové lidské aktivity na Moravě.

Břetislav Usnul

Všechna práva vyhrazena společnosti Veus Usnul