Když Jakub Thonet přivezl v roce 1867 z Paříže první velociped  na Moravu, jistě netušil, že kolo se stane nedílnou součástí  každodenního života. Od svého prvopočátku nabízelo dosud nevídanou  možnost - pohybovat se po krajině vlastní silou a přitom ne pěšky. A  když se objevil první cyklista, objevil se i druhý a samozřejmě  rychle dospěli k rozhodnutí navzájem zkoušet síly. Tak se zrodila  idea závodů a závodění. A skutečně, první závody na sebe nedaly  dlouho čekat. Již 16. srpna 1869 se jel v Brně cyklistický závod,  který byl vůbec prvním na území Rakouska-Uherska.

 K založení Prvního českého klubu velocipedistů na Moravě se  sídlem ve Vyškově došlo na ustavující schůzi 2. listopadu 1883.  Předsedou si zvolili lékárníka Jana Batku, u něhož schůzovali a  uskladňovali kola. Začátkem roku 1885 se výbor rozhodl pořídit pro  všechny členy klubový stejnokroj. U firmy Josefa Kohouta bylo  objednáno deset řemenů s monogramy, deset párů šedých punčoch, čtyři  čapky a tři košile. Přestože finanční situace klubu nebyla nijak  zvlášť dobrá, rozhodl se výbor pro nákup nového bicyklu u firmy  Řemenovský v Brně. Tento, zřejmě mazaný obchodník, však zaslal k  nabídce rovnou kola dvě. Jedno o výšce 125 cm a druhé o výšce 137  cm. Srdce cyklistických fandů neodolala a výbor, i za cenu značného  zadlužení, zakoupil posléze kola obě, a to za rovných 200 zlatých,  při měsíčních splátkách po 20 zlatých.

 V tu dobu již První český klub velocipedistů ve Vyškově nebyl  na Moravě osamocen. Vznikaly kluby v Mikulově, ve Šternberku,  Olomouci, Příboře, Kroměříži a v Prostějově. Existence více českých  klubů byla samozřejmě dobrým důvodem jak ke kolegiálním návštěvám,  tak k pořádání různých soutěží. V polovině dubna roku 1886  navštívili tři vyškovští jezdci Prostějov. Tamní tisk zachytil  jejich misi takto: "Přijeli v plném kroji spolkovém na svých  ocelových ořích po třetí hodině polední do Prostějova, kde zavítali  do besedy. Občerstvivše se po cestě dosti namáhavé, prohlédli si na  cvičišti bicykly velocipedistů našich, načež pobavivše se s  přítomnými členy klubu zdejšího, vydali se po páté hodině opět na  cestu k domovu svému."

 Vyvrcholením sezóny 1886 byl však výlet českých velocipedistů  na Moravu. Tato na tehdejší dobu monstrózní jízda o délce 638 km  byla uspořádána Českým klubem velocipedistů Smíchov. Zahájena byla  29. července a během osmi dnů jezdci projeli Prahou, Kolínem, Jihlavou, Brnem, Černou Horou, Vyškovem, Prostějovem, Kroměříží,  Olomoucí, Moravskou Třebovou, Litomyšlí, Pardubicemi a Poděbrady  zpět do Prahy. Jejím cílem byla jednak propagace nového sportu, ale  také podpora národní věci a utužení česko-moravské jednoty a  soudržnosti.

A tak se stali Češi - bicyklisté, kteří svou dovedností  čest národa našeho daleko za hranicemi byli již proslavili, zároveň  pionéry a utužovateli české a moravské solidarity, na kteréž blaho  celé vlasti se zakládá. A protože to moravským krajům známo, vítaly  je všude s onou láskou a srdečností, kteráž vylhána býti nedovede.  Stejně srdečně byli dne 2. srpna uvítáni i ve Vyškově. Toto uvítání  bylo asi velkolepé, neboť oproti programu vyjížděli jezdci  následující den teprve v hlubokém odpoledni, což svým vyškovským  přátelům dlouho nemohli zapomenout prostějovští, kteří deputaci  čekali uvedený den ráno od 10 hodin a dočkali se teprve kolem sedmé  večer. Místní občané tak poprvé mohli shlédnout muže, jejichž jména  již v cyklistickém sportu cosi znamenala. Byli to zvláště Josef a  Petr Kohoutovi, dr. Brauner, Jan Ševčík, Václav Kohout a další.

 V roce 1890 byla v Kroměříži slavnými závody 5. července  otevřena první cyklistická dráha na Moravě, za účasti více jak sta  jezdců. S kroměřížskou dráhou byl nepřímo spojen i pokus o vytvoření  cyklistické organizace na Moravě v roce 1892. V jednatelské knize  vyškovského klubu se o tom píše: "Jelikož se klubům moravským  náležité podpory od ústředního klubu pražského nedostávalo a kluby  vždy jen dobré k placení byly, ustanovily se kluby bicyklistů  moravských se spojiti v jeden samostatný klub pod jménem "Spojené  kluby moravské", jejichž úkolem má býti - Udržování závodní dráhy v  Kroměříži a podporování rozkvětu klubů moravských."

 V polovině devadesátých let byla cyklistika v Čechách a na  Moravě organizována do několika žup, podřízených České ústřední  jednotě velocipedistů v Praze. Ovšem stížnosti na nedobrý vztah  ústředí k menším jednotám trvaly nadále, jako např. v roce 1895, kdy  Česká ústřední jednota požádala své členy - české a moravské kluby -  o příspěvek na krytí nákladů spojených s její účastí na Národopisné  výstavě českoslovanské v Praze. Vyškovský výbor tehdy po diskuzi  povolil podporu 5 zlatých, ale s tím podotknutím, že venkovské kluby  při svých podnicích jsou od ní úplně opuštěny a ignorovány, ale když  ona je potřebuje, že je vynajde.

Po I. světové válce se ve vyškovském klubu vytvořil kádr  dobrých závodníků - Ferdinand Růžička, Josef Šmela, Miroslav Gazda,  Mořic Moučka aj. V roce 1922 se poprvé uskutečnil silniční závod  Vyškov-Prostějov-Olomouc-Litovel /64 km/, v němž získal prvenství  vyškovský Gazda. V Prostějově zvítězila tehdy vyškovská dvojice  Růžička - Švancara v jízdě amerických dvojic.

 Rok 1925 byl pro vyškovský klub rokem historickým. Otevírala se  cyklistická klopená dráha o délce 360 m. Vyškov se stal od té doby  oblíbeným dostaveníčkem mnoha cyklistických klubů a závody se těšily  u obecenstva stále větší oblibě. Začínaly nejčastěji jízdou  zahajovací na 20 kol, pak následovala jízda nováčků, jízdy  vylučovací, jízdy o přebor klubu nebo župy, jízda žen, jízda  starších pánů, jízda amerických dvojic a později i jízda za  motorovými vodiči. Návštěvnost bývala 3 500 diváků.

 V roce 1925 se stal první vyškovský závodník mistrem Moravy na  silničním závodu 100 km Brno-Znojmo-Brno, a to Ferdinand Růžička. Od  roku 1926 závodily pravidelně i ženy, z vyškovských Zdena  Bergmanová, Marie Chobolová, Marie Kudličková a Emilie Štěrbová. K  mužům přibyli: Hubálek, Vrtílek, Sedláček, Pazala, Skopal, Kupčík,  Vodička, Hrda, Skácel Ferdinand a Oldřich.

 Bohatá spolupráce se rozvíjela mezi Vyškovem a Brnem. Závody se  konaly střídavě ve Vyškově a na Bauerově rampě v Brně.

 V roce 1927 začal úspěšnou kariéru Jakub Procházka, od roku  1928 po čtyři roky mistr Moravy za motorovými vodiči. V roce 1927 se  stal Ferdinand Růžička podruhé mistrem Moravy na trati  Opava-Olomouc-Prostějov-Vyškov-Brno-Znojmo /190 km/.

 Ferdinand Skácel získal v roce 1931 v Brně titul mistra Moravy  na 110 km a o rok později se stal v Prostějově mistrem ČSR v jízdě  na 150 km.

 Koncem třicátých let přicházejí nadějní závodníci Zukal,  Doupovec, Krejčí, Pliska, Kupčík a Vágner.

 Konec války znamená pro vyškovský klub řadu tragedií. V roce  1944 odstřelují Němci klopené zatáčky cyklistické dráhy, z důvodu  armádních atletických závodů.

 Při osvobození Vyškova byli sovětskou armádou zastřeleni  Ferdinand Růžička a jeho syn Oldřich. Osudem se jim stalo právě  cyklistické oblečení - kalhoty pod kolena a podkolenky. Rusové  nechtěli uvěřit, že nejsou Němci. Obětí fronty se stal také Ferdinad Skácel.

Koncem čtyřicátých a začátkem padesátých let patří  mezi nejlepší závodníky Vágner, Rozmanit, Smetana a Miloš Skácel.  Následující roky se daří udržet cyklistiku ve Vyškově jen stěží.  Přesto závodí Procházka, Dvořák později se přidají Bartoš, Kadlec,  Skřejpek. V sedmdesátých letech nastupují bratři Usnulovi. V  polovině osmdesátých let přicházejí Kojzar, Meisner, Mazel a  Kalenda.

 Jestliže v listopadu 1883 to byla hrstka nadšenců, která  propadla kouzlu cyklistického sportu, tak v současnosti jde o  naprosto totožnou srdeční záležitost jejich pokračovatelů. Ať už  cyklistika ve Vyškově byla a je pouze pro potřeby jezdců, kteří na  svých strojích brázdí okolní krajinu, nebo sdružuje profesionály  směřující k nejvyšším metám, vždycky jí zůstane jeden primát: Byla  prvním organizovaným průkopníkem nového sportu a nové lidské  aktivity na Moravě.