Cyklistika u nás zaznamenala v posledních zhruba patnácti letech obrovský vzestup a rozmach a stala se naprosto jednoznačně nejrozšířenějším rekreačním sportem.
Je to celosvětový trend a mně těší, že Česká republika, jako součást evropské integrace, nestojí v tomto směru opodál.
Naše město Vyškov je svojí polohou jakoby stvořeno pro cyklistiku a cykloturistiku. Překrásné scenérie Drahanské vrchoviny a Moravského krasu, jakož i roviny Hané, či zvlněná Litenčická pahorkatina, přímo vybízejí k vyjížďkám a toulkám krajinou. Cyklisté tak při jízdě nejen utužují tělo, ale zejména i ducha a po každé vyjížďce se vrací dokonale zregenerováni. Proto je zájmem vyspělých společností zařadit cyklistiku jako alternativní dopravu do škol, úřadů a všech institucí a pracovišť. V zemích, jako je například Skandinávie, se toto daří úspěšně realizovat a lidé pak relaxují již při cestách do a ze zaměstnání, což je určitě mnohem prospěšnější nejen pro jejich zdraví, ale taky pro zdraví jejich spoluobčanů. Přírodě se tak odlehčí a ta se vždy náležitě odmění v podobě čistějšího životního prostředí.
Objevením léčivých účinků cyklistiky došlo k zásadním změnám ve struktuře cyklistické populace. Do cyklistické rodiny vstoupili zejména lidé duševně pracující, majitelé firem, ředitelé, politici, bankéři, či učitelé a úředníci. Ti všichni propadli kouzlu kombinace fyzické námahy s pročištěním hlavy a mozku. Tím dostala svoji šanci i závodní forma cyklistiky, která čerpá ze široké základny a v pestrém spektru aktivních cyklistů nachází potencionální sponzory tohoto sportu.Vždyť ještě donedávna vysoce postavení lidé nejen v hospodářské, ale i v politické sféře, kromě fotbalu a hokeje prakticky neznali jiný sport. Toto dnes už Bohu dík zdaleka neplatí.
Možná ještě uplyne nějaký čas, než bude cyklistická doprava u nás zahrnuta do vládních rozvojových programů, jak je tomu již v mnoha vyspělých zemích, přesto se již teď můžeme těšit z obrovského zájmu o tento překrásný sport, který se pro mnohé stal životním stylem a neodmyslitelnou součástí každodenního života.
Cyklistika je jako hozená rukavice, často je to výzva k překonání sebe sama, je úžasná a nekonečná, plná bolesti i neskutečné radosti. Je to odkaz našich předků, sportovní fenomén minulosti, současnosti i budoucnosti.
Břetislav Usnul
Jak se Vám jezdí po Vyškově na kole ?
Lada Kozlíková:
Vyškov vnímám velmi intenzivně, je to moje rodiště a opravdu se tu cítím doma. Je jen škoda, že pro cyklistiku se zde zatím málo udělalo. Mám na mysli zejména bezpečnost a rozvoj cyklistické dopravy. Sama jezdím do města po chodníku a handrkuji se pak se strážníky, komu že vlastně chodník patří. Oni tvrdí, že chodcům, já, že cyklistům. Přeci nebudu do města jezdit po dálnici…!? Vyškov každopádně v tomto směru zaspal a já věřím, že se co nejdříve probere.
Břetislav Usnul:
Vyškov a cyklistická doprava, tak to je úplná katastrofa. Město rozděleno čtyřproudou silnicí se nedá v žádném směru bezpečně přejet. Hodně cestuji, a proto opravdu trpím, když vidím tu žalostnou situaci ve Vyškově. Rodiče se bojí své děti na kole vůbec pouštět z domova, jak je to nebezpečné, a já se jim vůbec nedivím. Prakticky k žádné škole, sportovišti, či do úřadu a centra se na kole bezpečně nedostanete. Hříchy minulého režimu jako je podchod u kostela bych dokázal ještě pochopit, ale co mi nejde na rozum, to jsou stavby současnosti. Ve Vyškově se toho opravdu hodně vybudovalo, nové náměstí, sportoviště, obchodní centrum,průmyslové zóny, ale vůbec nikde se nepočítalo s pohybem cyklistů. Rekonstruují se chodníky jako například od Lídlu kolem Skuteckých vily, či v okolí knihovny a na cyklisty se nebere vůbec ohled. Přitom vše není jenom otázkou peněz, ale především zdravého rozumu a ochoty a schopnosti něco smysluplného udělat. Celková dopravní situace ve městě není dobrá a přitom by stačilo ve většině případů jen správné označení. Konkrétních řešení na zlepšení mám plnou hlavu a stále objevuji další. Jen se mi nedaří je posouvat dál do vedení města.
Stále rostoucí automobilová doprava a zároveň dynamicky se rozvíjející cykloturistika si v současnosti zasluhují radikální řešení v dopravě. Jde především o principy trvalého zklidnění dopravy, jejichž základním smyslem je respektování všech funkcí, které má komunikace plnit. Ta totiž není jen určena pro jízdu motorových vozidel, ale i pro pohyb cyklistů a chodců. Zúžením jízdních pruhů pro automobily a naopak rozšířením chodníků, zeleně a vybudováním cyklostezek a okružních křižovatek by byla ve Vyškově zajištěna nejen bezpečnost a plynulost dopravy, ale prospělo by to i vzhledu města a celkovému zklidnění veřejných prostor.
Bicykly se kradly už za dob jejich zlaté éry
Modernizovaný zloděj dokázal odvézt i pět kol současně
Před sto lety si v Brně mohl každý ctitel rychlé jízdy obstarat kolo různé značky v některém z mnoha zdejších specializovaných obchodů. Avšak ne každý cyklista si hodlal své kolo poctivě zakoupit. A tak už na samém počátku cyklistiky se kola začala krást.
Jedním z míst, odkud stroje nejčastěji mizely, byly už tehdy hostince a hospody. Štamgasti i náhodní návštěvníci totiž zanechávali kola zpravidla neuzamčená, opřená venku o zeď krčmy. A právě na tento okamžik číhal pohotový zloděj.
Dlužno podotknout, že vlastník kola krádež mnohdy zprvu vůbec nezpozoroval, a to ani když si svůj stroj postavil přímo pod okno, aby na něj viděl. Tradičně vstřícná atmosféra hostince či výčepu jej totiž obvykle záhy pohltila natolik, že přestal svůj majetek hlídat. Přitom šlo o věc, jejíž hodnota nebyla ani tehdy právě malá.
Tak například počátkem října roku 1894 nahlásil brněnský soukromý úředník Antonín Segenschmiedt policejnímu úřadu v Brně, že mu někdo ukradl v Horních Heršpicích kolo v ceně dvou set osmdesáti zlatých a k tomu přibral i plášť v hodnotě dalších dvaceti zlatek. Okradený se vůbec netajil tím, že tehdy seděl v jednom z tamních hostinců a kolo měl opřeno venku o zeď lokálu, což v jedněch brněnských novinách glosovali lakonicky, ale o to jízlivěji: A mezitím, co si pochutnával na burčáku, přišel zloděj a ujel mu na kole.
Avšak kola byla kradena také z uzavřených dvorů lepších brněnských hostinců a dokonce i přímo z restauračních zahrad těch nejhonosnějších podniků. Tak třeba 10. dubna na 1898 o osmé hodině večer zmizel velociped ze zahrady restaurace v Pisárkách a jeho původní majitel tak rázem přišel o sto třicet zlatých.
Po ukradených kolech pak usilovně pátrala policie, která také zveřejňovala výzvy v tisku, společně se zprávou o takovém přečinu. V nich byl ukradený bicykl alespoň zběžně popsán, aby jej bdělí pátrači z lidu vůbec rozpoznali. Každý, kdo zjistil něco o odcizeném kole, byl pochopitelně povinen o svém objevu okamžitě zpravit policii, která současně důrazně varovala před koupí takového stroje. Snazšímu nalezení pachatele mělo napomoci i číslování velocipedů, zřejmě však pouze těch cennějších.